Jednou ze závad, kterou Fiat 127 trpí, je ukroucení náhonu olejového čerpadla. Od vačkového hřídele jde totiž pohon na hřídel rozdělovače, která má dole tisícihran. A ten zapadá na hřídel čerpadla. Tisícihran však má příliš jemné drážkování, které se časem ožvejká a přestože se vám točí rozdělovač, přestane se točit olejové čerpadlo a motor přestane mazat. Teď jsou dvě varianty: buďto se ožvejkal tisícihran v hřídeli rozdělovače - to je ta lepší verze. V tom případě jenom vyndáte rozdělovač a jste u problému. No a pak je verze číslo dvě - totiž že se obrousil tisícihran na protikusu - hřídeli čerpadla. V tuhle chvíli jste v půšvihu, protože i když jste to chytili včas a motor jste nestihli zadřít, čeká vás úmorná práce vykrtání čerpadla z motoru. Přístup k olejovému čerpadlu Fiat 127 MK-III (1301ccm) je totiž opravdu strašný.
Budete potřebovat sadu stranových klíčů (10, 13, 14, 17), sadu gola klíčů (10, 13, 14, 17), k nim dlouhé nástavce a také malý gola oříšek 10, společně se čtvrtkovou ráčnou a dlouhým nástavcem. Také nezapomeňte na nové těsnění olejové vany a případně červený silikonový tmel. A na baterku.
První věc, kterou musíte začít, je samozřejmě zvednutí auta. Doporučuju zvednout ho na pravé straně za kloub ramene, resp. těsně za ním - karosérie je v tom místě vyztužená. Kromě vysokého a spolehlivého heveru, nejlépe hydraulického, budete potřebovat ještě 4 cihly, které se dají pod převodovku. Samozřejmě nezapomeňte zatáhnout ruční brzdu. Rychlost zařazovat nemusíte, nebylo by vám to nic platné. Po zvednutí fiata do požadované výšky podložte převodovku cihlami. Měli jsme kvalitní hever s vysokým zdvihem, pod převodovku se nám vešly 4 cihly naležato na sebe a auto pak balancovalo na levém zadním kole, cihlách a heveru - všechna 3 ostatní kola byla ve vzduchu. Vytáhněte měrku oleje z motoru.
Dostáváme se k samotné demontáži. První, co musíte udělat, je odmontovat přední uchycení stabilizátoru. Visí v karoserii na 4 šroubech, z čehož přední dva jsou zašroubované v závitu, zadní dva mají matku, která se bude protáčet, takže potřebujete protiklíč. Až všechny šrouby vyndáte, stabilizátor se vlastní vahou sám sklopí dolů a viset bude vzadu v gumových futrech.
Další krok je odmontovat svody výfuku od výfukových parohů. Také visí na čtyřech bodech, tentokrát by to měly být matky chycené ve šteftech. Když matky vyndáte, výfuk se vám svěsí dolů, kde už vám leží stabilizátor. Pozor, spadne na vás také těsnění výfuku.
Další věc je, že musíte odšroubovat oválný silentblok pod motorem. Visí na něm převodovka. Silentblok je chycený na dvou šroubech na pomocném rámu pod motorem - po jejich povolení vám o kousek klesne převodovka na předem připravené cihly - a pak z boku na převodovce, na třech šroubech které tvoří vrcholy trojúhelníku. Silentblok i s jeho držáky následně vyndáte. Další krok je odmontovat dva šrouby z vodítka řazení (taková kolejnička). To se vám následně svěsí kolmo k zemi, je tam volně. Teď je čas vypustit olej z vany. Potom odšroubujte všechny šrouby po obvodu olejové vany, na které se dostanete. Zjistíte, že Vám zbývají nepřístupné poslední dva. Právě kvůli nim jste demontovali všechny ty věci popsané výše. Tyto dva šrouby jsou ve škvíře mezi motorem a převodovkou, a nejde se k nim dostat, protože je překrývá šusplech kryjící zespoda setrvačník a prostor spojky. Šusplech je dole chycený k bloku třemi šrouby. Odšroubujte je a plech pomocí velkého šroubováku odpačte od převodovky směrem k motoru. No a teď budete potřebovat dvě věci: baterku a malý oříšek č. 10 na dlouhém nástavci (1/4 gola). Vevnitř, ve spojkovém prostoru, se skrývají poslední dva šrouby olejové vany. Musíte je baterkou najít a zmíněným nářadím vyšroubovat a vyndat. Ovšem až se vám to povede, ještě stále nejsme u konce.
Teď budete potřebovat odlepit olejovou vanu od klikové skříně. To uděláte co největším šroubovákem z pravého podběhu nebo zepředu. Těsnění olejové vany při tom zničíte, s tím počítejte. Až vanu odlepíte, zjistíte, že stále nejde vyndat, protože jí drží sací koš. Takže musíte ještě odšroubovat pomocný rám motoru - je to ten, na kterém je navařené přední tažné oko a právě u toho oka jsou dva velké šrouby s pojistkou. Pojistku odpáčíte šroubovákem, šrouby vyšroubujete a celý pomocný rám sklopíte v rámci možností dolů. Zadní šrouby rámu tam nechte, drží v podlaze a pravděpodobně byste je vyrvali. Teď spusťte trochu auto z heveru tak, aby spočinulo vahou na cihlách pod převodovkou. Tím docílíte toho, že se vám celý motor zvedne vzhledem k pomocnému rámu a získáte trochu místa pro manipulaci. No a jsme ve finále zápasu s vanou - chyťte za ní v její hluboké části a táhněte za ní dolů a současně k pravému podběhu. Chce to použít hrubou sílu a trochu s tím rumplovat, protože jí musíte vytáhnout přes sací koš a zároveň jí vyháknout z šusplechu spojkového prostoru. Není to nic jednoduchého, ale zvládnout to jde, nejlépe ve dvou.
Když máte vanu venku, je to už brnkačka. Samotné olejové čerpadlo je nad sacím košem. Jsou tam dva šrouby č. 10 a dva č. 13. Stačí vám vymontovat ty dvě desítky a tím oddělíte sací koš od čerpadla. Až ho budete sundavat, pozor. Vypadne na vás váleček objímky čerpadla, tak ať ho zbytečně neobalíte bordelem pod autem. Samotné čerpadlo i s hnací hřídelí pak jde vytáhnout rukou.
Jenom závěrem bych dodal, že ke spoustě těch šroubů, hlavně kolem obvodu vany, je strašný přístup - člověk by potřeboval mít místo rukou chapadla. V průběhu celé demontáže na našem autě naštěstí nebyl žádný šroub přirezlý, jediné, co se nám podařilo urvat, byl jeden šteft na svodech výfuku. Strávili jsme nad tím s kamarádem celé nedělní odpoledne, a to hlavně vymýšlením jak na to a co a kde se musí odmontovat. Ale i kdybychom věděli přesně kde a co, práce se sundáním vany by i tak vyšla alespoň na 2 hodiny čistého času.
Jan Konečný