Podvozek

Parkovací (ruční) brzda je mechanická a působí přes ruční páku pouze na zadní kola. Tato brzda nepotřebuje žádnou zvláštní údržbu. Při kontrole je třeba prohlédnout kovové lano a při zjištění prasklých drátů lano vyměnit. Dále je třeba zkontrolovat, zda jsou ozubený segment a západka v pořádku. Pak se přezkouší, zda nejsou unaveny vratné čelisti zadní brzdy, a zkontroluje se lanovod lana s pružinou a páky ve štítu brzdy.

Lano brzdy se po určité době prodlouží a rovněž se opotřebením obložení čelisti zadních brzd poruší původní správné seřízení parkovací brzdy. Před seřizováním se parkovací brzdou několikrát silně zabrzdí, aby se řádně usadily všechny čepy a vymezila se jejich vůle, pak se páka brzdy nastaví na 2. až 3. zub od nulové polohy. Pod vozem se v místech zadního sedadla povolí pojistná matice napínáku a pak se otáčí seřizovací maticí tak dlouho, až se obě strany lana lehce napnou a zadní kola lehce přibrzďují (zkouší se při zdviženém voze rukou). Pak se seřizovací a pojistná matice proti sobě utáhnou (viz obrázek).

seřízení parkovací brzdy

legenda: 1-táhlo 2-vedení lana 3-seřiz. matice 4-lano 5-vratná pružina táhla

Po seřízení se brzdou několikrát na místě zabrzdí a zkontroluje se (opět rukou), zda při uvolněné brzdě nedrhnou čelisti o bubny. Zvětšil-li se při kontrole chod páky, je nutné celý postup opakovat. Naopak zůstane-li jedno kolo, popř. obě, při zcela uvolněné páce zablokováno, je nutné prohlédnout jednotlivé díly brzdy, zvláště lanovod a vratné pružiny páky, a pak brzdu opět seřídit.

Během provozu je možné zkontrolovat správné seřízení parkovací brzdy najetím do svahu s asi 15 až 20% sklonem a zabrzděním vozu parkovací brzdou. Páka má být na 3. až 4. zubu a vůz musí být při tom spolehlivě zabrzděn.

Zastavuje-li se po dlouhém a intenzívním brzdění, např. v horách, není dobré ihned po zastavení použít parkovací brzdu. Zahřáté bubny se při ochlazování smršťují, dosednutím na čelist vzniká pnutí a může dojít k menším deformacím bubnů. Také v zimě po jízdě v mokrém prostředí je třeba se vyvarovat použití parkovací brzdy, protože při delším odstavení vlhké čelisti k bubnu přimrznou. Se zablokovanými koly je mnohdy rozjezd zcela znemožněn a navíc na sněhu nebo náledí není velká naděje na jejich uvolnění roztlačením ani jiným podobným manévrem.

Zdroj: Pavel Machata-Opravy a údržba vozů Fiat (1983)
Log in to comment